Co je a není kulturní dědictví národa. A jak o ně pečujeme

čtvrtek 26. květen 2011 18:30

Pokusím se dát do sovislostí věci zdánlivě nesouměřitelné. Na jedné straně zadržení vzácných uměleckých artefaktů - skvostů předválečného českého umění rakouským soudem. Na druhé straně spor popové zpěvačky o to, aby rozhlas i nadále hrál její písničky. S odůvodněním, že její hity jsou součástí národního kulturního bohatství a mělo by se proto s nimi patřičně zacházet.

 

Vzpomněl jsem si na zasedání kulturní komise jistého nejmenovaného města. Byli přizváni zástupci divadla, filharmonie, významných uměleckých spolků a galerií. Nějakým zázrakem se tam objevil i člověk, který se představil jako zástupce sítě malých diskoklubů. Chlubil se, jak kulturou dobře vydělává a kolik návštěvníků má jeho skvělé, vysoce kulturní počínání. Inu, kultura jako kultura, že ano. Jenomže tento pán prosazoval princip, že dotace do "kultury" by měly být matematicky odvislé od počtu návštěvníků akcí...
Kdosi naštěstí poznamenal, že fotbal je rovněž "kulturou svého druhu" a jistě má ještě mnohem větší návštěvnost než diskokluby. Tím pádem by asi bylo nejlepší zavřít divadlo, filharmonii a muzeum se sbírkami starého umění. Veškeré prostředky, které město ročně věnuje na podporu kultury, by se pak mohly jednoduše převést místnímu sportovnímu klubu a basta. Naštěstí to bylo míněno žertem, ale děsím se doby, kdy bude podobné věci někdo prosazovat úplně vážně. Nemám nic proti, ať se lidé baví, ale nemusí se tomu říkat hned kultura. Důležité vzájemné průniky mezi kulturou a zábavou existují, ale v žádném případě tam není jednoduché rovnítko. Kultura nerovná se zábava a zábava nerovná se kultura.

Když to převedu na pop-music, může to být dobrá zábava a je to rovněž určitý kulturní fenomén. Toť vše. Pokud bychom chtěli definovat dlouholetou interpretační kariéru jednoho pop-zpěváka těžkým kalibrem "národního kulturního bohatství", pak by asi bylo správnější soudit se o hraní jeho písní třeba na stanici Vltava. Naproti tomu je stanice ČRo1 Radiožurnál spíše zábavně - informačním vysíláním. Proto není věcně příslušné vymáhat na něm péči o "kulturní dědictví". Ohlášený plošný postup rozhlasové stanice, že písničky jedné hvězdy se už nebudou hrát, není úplně správný; myslím si, že se klidně mohou dál pouštět. Ale u podobných stanic jednoduše fungují určitá kriteria, co je posluchači více žádáno a co méně. Žádný zpěvák nedonutí soudem lidi, aby jeho písniky bezmezně milovali a vyžadovali jejich stonásobné opakování od rána do večera.

 

Úplně jiným, mimořádně závažným problémem je, jak nám mezitím protéká mezi prsty opravdové kuturní dědictví. Myslím třeba na zadržené obrazy a sochy českých kubistů, skutečné skvosty moderního umění a důležité pilíře sbírkového fondu našich nejvýznamnějších galerií. Díla prozatímně zajistil rakouský soud, údajně s odkazem na nároky společnosti Diag Human, aby jí český stát vyplatil odškodné ve výši 10 miliard korun za ušlý zisk v oboru podnikání s deriváty lidské krve. Dodatkem ke zprávě bylo upozornění, že i na jiných místech ve světě mohou být se stejným odůvodněním zadržena další vzácná díla z českých sbírek.

Chtělo by se mi to komentovat velice štiplavě, ale z pochopitelných důvodů nemohu. Čtenář si snad udělá úsudek sám.
Prý se má rovněž bourat jeden dům na Václaváku, v zóně, která je jako celek zapsaná v seznamu UNESCO, jako součást světového kulturního dědictví. Výnosem ministra kultury(!) byl dům vyjmut z památkového fondu. Napadá mne mrazivě symbolická souvislost mezi obchodem s krví, krvácením státních financí a vysycháním mízy, pokud jde o naše kulturní kořeny. Včetně otázky, co jako společnost děláme pro vznik nových hodnot, které bude mít smysl chránit pro budoucnost.

 

Na závěr jeden pozitivní příklad. Je rovněž o spolupráci a možná i určitém souboji s rakouským soudnictvím, po němž se podařilo vrátit zpátky na Moravu vzácnou gotickou plastiku, která byla svého času ukradena z jednoho kostela poblíž Olomouce a vyvezena za hranice. Nebylo to snadné, soud pracoval důkladně a vlekl se dlouho. Ale zdá se, že pracoval korektně, takže nakonec se socha vrátila. Velké štěstí, že v té době nebyla nikde poblíž na obzoru žádná skvělá firma, která si dělá nároky na nějaké ty "drobné peníze" od našeho státu...

 

Marek Trizuljak

Marek TrizuljakPokračování09:152.6.2011 9:15:28
Marek TrizuljakNebyly dořečeny argumenty k diskusi09:002.6.2011 9:00:12
Marek TrizuljakBlogová diskuse jako kulturní poklad národa08:171.6.2011 8:17:43
Lída V.Jéžiš, Evo,18:5729.5.2011 18:57:43
EVALído V., (2)18:4729.5.2011 18:47:58
EVALído V., (1)18:3929.5.2011 18:39:06
Lída V.Bože, Jirko B.,00:5929.5.2011 0:59:51
Marek TrizuljakDrobný dodatek k dosavadní diskusi19:2528.5.2011 19:25:51
Marek TrizuljakJeště jednou, snad přátelsky a smířlivě19:0827.5.2011 19:08:03
Marek TrizuljakVy nevíte, co je veřejná potřeba vyššího stupně?17:4227.5.2011 17:42:13
Lída V.Komik zubař perlí!17:0727.5.2011 17:07:59
Marek TrizuljakExistují dokonce i chráněné památky ze 60. let15:4827.5.2011 15:48:36
la.mi(Michaela)Sbírám obrazy staré Prahy11:5627.5.2011 11:56:03
NaďaKateřina Bečková11:1227.5.2011 11:12:27
teplíkTen dům10:2327.5.2011 10:23:02

Počet příspěvků: 25, poslední 2.6.2011 9:15:28 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
9,21 (VIP)

Seznam rubrik