Zločiny komunismu a dosud nezhojené rány

pondělí 15. srpen 2011 23:38

Dvě diametrálně rozdílné osobnosti, Ctirad Mašín a Jiřina Švorcová se v několika posledních dnech staly prubířským kamenem postojů a možná další záminkou dělení na rozvášněné, vzájemně se napadající tábory.

Je téměř jedno, jaký názor byl prezentován v tom či onom blogu, průvodní symptomy v diskusi byly téměř všude stejné. Objevuje se málo smířlivých, přemosťujících hlasů a proti tomu spousta osobního napadání. Zmíním jeden blog z iDNES, který se pokusil o uvážlivou reakci na úmrtí Jiřiny Švorcové. Diskuse pod ním se téměř okamžitě stočila k ostré hádce o to, zda byli Mašínové vrazi, či hrdinové, zatímco na hlavu autorky dobře míněného a slušně napsaného blogu se sesypala sprška urážek.
Pozoruhodné se mi zdá, že někteří lidé v diskusi zmínili bolestné příběhy z doby komunizmu, které sami zažili, anebo se tradují v jejich rodině. Mnohokrát jsou to stále otevřené a nedoléčené rány.

Ryba smrdí od hlavy. Společnost po roce 1989 nebyla nijak zvlášť ochotná k nápravě křivd. Velkému množství obětí komunistického režimu se nedostalo skutečného zadostiučinění. Naopak, často se stávalo, že přestrojení činovníci bývalého režimu znovu popotahovali poškozené. Když ne jinak, tak skrytou či otevřenou byrokratickou šikanou při restitucích ukradeného majetku. Osobně znám lidi, kteří se restituce jakž-takž dočkali, ale znám také bezpočet případů, kdy se pro ně tahanice o navrácení majetku staly dalším hlubokým traumatem. Ti, kdo zastupovali "povinnou osobu" se jim otevřeně vysmívali do očí a házeli jim klacky pod nohy. Podobné je to s rehabilitacemi nespravedlivě odsouzených. Jednou z typických šikan bylo nekonečné protahování a maření rehabilitačních procesů u drobných lidí, o něž se nezajímají média a nikde nemají žádného velkého zastání. Tito lidé byli státem ponecháni, aby si své záležitosti vyřizovali sami proti mnohdy neprůstřelné a naduté soudní mašinerii, o níž se velice dobře vědělo, jaké je její personální složení.
Nelze se pak divit hořkosti lidí, jejich dosud nedoléčené bolesti a z ní pramenící útočnosti. Na druhou stranu u nás stále žije silná skupina těch, kteří tím či oním způsobem nesou vinu za komunistické excesy, ale nechtějí ani za nic, aby jim jejich provinění byla připomínána. Jejich agresivita je rovněž svým způsobem "pochopitelná".
Někdy jako bychom zapomněli na jeden silný a nezbytný zdroj životní energie, jímž je odpuštění a smíření.

Vzpomenu příběh, s nímž jsem měl možnost se seznámit poměřně zblízka. Je o vesničanovi, kterého v 50. létech zavřeli do vězení. Hlavním motivem bylo zastrašit ostatní vzdorující sedláky a ukázat, že režim se nezastaví před ničím. Zatkli ho úmyslně v kostele, při pohřební mši, na níž byla shromážděna téměř celá vesnice. A spektakulárně ho vyvedli ven před zraky všech. Údajně až po zatčení si uvědomili, že polnosti a hospodářství nejsou psány na něj, ale na jeho manželku, a tak uvěznili i ji. On se z vězení nevrátil a jeho potomci se nikdy nedozvěděli, kde je pohřben. Žena se o jeho smrti dozvěděla, až když ji pustili domů po několikaletém věznění. Byla vysílená psychicky i fyzicky a tu zprávu nepřežila, skolilo jí to. Dům zabralo JZD jen tak svévolně a nadivoko. A hospodařili tam takovým způsobem, že jim to všechno začalo padat na hlavu, teklo do střech a propadaly se stropy. Teprve, až to vypadalo na nezachranitelnou ruinu, tak hospodářství opustili a rodině oznámili, že si to "může vzít zpět". Vnuci se domu ujali, opravili ho a žijí v něm. Pečeť velké bolesti a křivdy, která na tom stavení ležela, vyřešili odpuštěním. Možná to "odpuštění" zní nesrozumitelně a bizarně, ale je faktické. Neznamená zapomenutí toho, co se stalo, ale odmítnutí nenávisti k těm, kteří to zavinili. Slyšel jsem několikrát od lidí, kteří ten dům navštívili, že v něm ucítili zvláštní, téměř hmatatelný pokoj.

Tím se vracím k Mašínovi a Švorcové. A k vášnivým hádkám o "správnou" interpretaci jejich života. Bratři Mašínové možná opravdu byli hrdinové odboje proti komunizmu, ale mám k některým jejich činům otazníky. Zároveň bych se ale musel ještě naléhavěji ptát na "hrdinné agenty" komunistických tajných služeb, z nichž někteří byli vysíláni do zahraničí zákeřně vraždit civilisty (tam nepohodlnou osobu, jinde zase nějakého "zrádného uprchlíka", atd.) Anebo na pohraničníky, kteří stříleli na bezbranné civilisty. Kdoví, možná někdo z nich spokojeně žije dodnes mezi námi a pobírá slušný důchod. Za sebe řeknu pouze to, že nechci soudit. O spravedlnost se určitě máme snažit, ale dobře se ví, že její dokonalé, stoprocentní uplatnění zde na zemi prakticky není možné. Nesuďte a nebudete souzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.

Nakonec, ten, kdo odpustil, prospěje tím i sobě, zažije ve svém srdci něco, co se nijak jinak zažít nedá.

 

Marek Trizuljak

Marek TrizuljakMáte pravdu - Odpouštět nelze zrůdné ideologii07:5320.8.2011 7:53:54
EVADěkuji za odpověď.01:0820.8.2011 1:08:28
Marek TrizuljakVelice si vážím Vašeho pokračování v rozhovoru18:5819.8.2011 18:58:06
Marek TrizuljakOsobní a obecná rovina vždy spolu souvisí14:3419.8.2011 14:34:06
Marek TrizuljakOdpuštění jako lenost neberu20:2618.8.2011 20:26:43
Marek TrizuljakCílem blogu nebylo až tak detailně rozebírat09:1018.8.2011 9:10:34
Marek TrizuljakZdeno, díky,22:2217.8.2011 22:22:30
ZdenaProces odpuštění22:1117.8.2011 22:11:41
Marek TrizuljakDíky za pěkné a přínosné vstupy do diskuse21:4317.8.2011 21:43:21
Zipja se vmisim s křížkem po funusu :-)20:4317.8.2011 20:43:14

Počet příspěvků: 59, poslední 20.8.2011 7:53:54 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
10,01 (VIP)

Seznam rubrik