Humor, něha, vulgarity a špetka trpkosti

sobota 28. září 2013 08:32

Motto: "K tomu, abych se ztrapnil, nepotřebuju alkohol. Zvládnu to hravě i bez pití"

 

Inspirovaly mne některé zdejší texty, zejména od Moniky Mochové (zde) a diskuse pod jiným blogem, v níž padla otázka, zda je možné dělat si legraci ze všeho. K danému tématu sotva napíšu něco nového, jen nabídnu názor, že humor souvisí s lidskou duší, s její schopností dívat se na svět radostně. S nadějí, se schopností nepřeceňovat negativní stránky života a vidět skrze ně dál. Prubířským kamenem je ochota dělat si bžundu sami ze sebe. K humoru rovněž patří odstíny trpkosti, nostalgie, něhy a vlídnosti (viz např. Charlie Chaplin). A nechybí překvapivá pecka mezi oči. Ale ne všechno, čemu se lidé chechtají, je humor. Humoristé, či spíše baviči, kteří se objedou bez dryáčnické obhroublosti, jsou dnes docela vzácní, a přitom jejich oblíbenost vůbec nepřekvapuje.
Napadlo mne vybrat pár ukázek humoru a nehumoru z různých světů, přestože některé z nich mohou být obecně známé. Je mezi nimi značný rozdíl co do žánru, kulturního usazení a gradování k pointě. Nebudu ale předjímat názor na jednotlivé vzorky, to ponechám na čtenářích.

1/ Bohatýrské kratochvíle.
"Ivane Nikiforoviči, znáš se s Iljou Muromcem, bohatýrem přeudatným, sluníčkem jasným, zachráncem Svaté Rusi? "I znám, znám", odvětí Ivan, "potkali jsme se ve stepi". Následuje vyprávění, jak ho Ilja Muromec donutil sníst vlastní výkaly pod pohrůžkou zabití střelou kalenou ze samostřílu jak labutí krk klenutého. Bohatýr se smíchy válí po zemi, Ivan toho využije, zmocní se samostřílu a přiměje Muromce ke stejnému gurmánství. Fór končí větou: "Jak bychom se neznali, vždyť jsme spolu poobědvali".
Proslavená je zábava záporožských kozáků píšících dopis sultánovi. O co jde, lze snadno najít na internetu, i když text dopisu je pro nátury, které nejsou dvakrát "cimprlich". Nu což, srandy kopec si u toho kozáci užili určitě.

2/ Obyčejný člověk nemá úniku - Trpké revoluční večery.
Sedím, piju čaj. Bušení na dveře. Venku jsou chlapi s flintami a ptají se: "Podporuješ rudé, nebo bílé?" Koukám na ně, přemýšlím, pak řeknu rudé. "Snimaj štany, buděm biť!!!"
Sedím, piju čaj. Znovu chlapi s flintami, stejná otázka. Přemýšlím, pak řeknu bílé. "Snimaj štany, buděm biť!!!" Napříště zkusím zelené a zas je z toho výprask.
Sedím, piju čaj. Kdosi buší na dveře. Sundávám kalhoty, jdu otevřít. Vchází bratr. Sedíme, pijeme čaj.

3/ Krutá srážka dvou kulturních světů (skutečný příběh)
Jistá profesorka dívčího gymnázia Minerva byla známá svojí zálibou ve vznosné, květnaté řeči. Jednou vzala žákyně na veledůležitou vlastivědnou exkurzi na Vyšehrad a pak s nimi také sešla dolů k řece. Kolem zrovna proplouval vor a profesorka zvolala: "Hoj, mužové bodří, kam pádíte po Vltavě stříbropěnné?" Odpověď přilétla okamžitě: "Do prdele, babo!"

4/ Nad Tatrou sa blýska.
Vzpomněl jsem si na fotku, která už dlouho koluje po internetu a opakovaně mi přišla mailem od nejrůznějších známých.

Nad Tatrou sa blýska

 

5/ Ironie osudu?
Italský mnich a mystik Giuseppe da Copertino (1603-1663) v důsledku nemoci z dětství špatně mluvil a četl, učení mu vůbec nešlo a byl proto považován za hlupáka. V klášteře mu svěřili péči o oslíka a spolubratři trousili poznámky, zda na to vůbec stačí, kdo o koho vlastně pečuje, atd. Giuseppe chtěl mermomocí studovat na kněze, což bylo pro ostatní trvalým zdrojem zábavy. Po dlouhém trápení ho naučili odříkat zpaměti jednu pasáž z Bible a výklad k ní. Po čase přijel do kláštera biskup, aby prověřil znalosti adeptů kněžství. Prý měl na spěch a tak oznámil, že vyzkouší jenom jednoho. Když bude odpovídat dobře, dosvědčí tím za ostatní, že studium splnilo svůj účel. Vybral Giuseppeho a požádal jej, aby komentoval určitý odstavec z Bible - shodou okolností přesně tu "jeho" důkladně nadrilovanou pasáž. Biskup byl s odpovědí mimořádně spokojený a ostatním řekl: "Buďte rádi, že jsem nevyzkoušel nikoho dalšího! Kdo ví, zda jste studovali tak pilně a dobře, jako tento váš bratr!"

Přidám dva vtipy mírně nekřesťanské
- Byl jeden strašně zlobivý kluk, s nímž si nikdo nevěděl rady. Rodiče učinili poslední zoufalý pokus a dali ho do křesťanské internátní školy. Nastalo zázračné zlepšení chování. Rodiče za ním přijeli a ptali se: "Synku co se přihodilo?" ... "Maminko, tatínku, to je hrůza! Na chodbě visí na zdi přibitý chlápek a další mají na výstrahu v ředitelně, ve třídách, všude! Tady se s nikým nepatlají!!!
- Papež projíždí koridorem mezi zástupy na svatopetrském náměstí. Horko k zalknutí. Najednou přeskočí zábradlí mladá žena a utíká za papamobilem. Vystartuje po ní ochranka, ale papež zvolá: "Počkejte, třeba se nám tato sestra chce svěřit s něčím důležitým!" Žena přiběhne, zaťuká na sklo a řekne: "Stracciatelu a dva kopečky vanilkové!"

6/ Kdysi v Jeruzalémě...
Sedí v kavárně jistý člověk, pak přijde jiný host a zeptá se, zda si může přisednout. Oba mlčí, ale ten první nemůže od nově příchozího odtrhnout zrak. Má před sebou důstojného starce se sněhobílým vousem a pohledem hlubokým jako propast. Jako zábleskem pochopí, že jeho společníkem je Hospodin. Chvíli je jako ztrnulý, ale potom se osmělí: "Mohl bych se na něco zeptat? Zde v Jeruzalémě jsou židé, muslimové, křesťané a všichni na sebe navzájem nevraží. Které nábožentví má pravdu?" Hospodin odpoví: "Víš, těmhle vašim otázkám náboženství jsem nikdy moc nerozuměl a vlastně mne nikdy ani nezajímaly."

Marek Trizuljak

Marek TrizuljakJedno italské přísloví říká:12:222.10.2013 12:22:15
Zdeněk HosmanZe života11:052.10.2013 11:05:52
Marek TrizuljakVašku, moc díky za zastavení u tématu humoru09:362.10.2013 9:36:46
Vašek VašákHumor je21:591.10.2013 21:59:04
La.MichaelaMarku,na oplátku16:5630.9.2013 16:56:13
Marek TrizuljakMichaelo, ještě jeden ...08:2630.9.2013 8:26:28
La.MichaelaSuper!!!22:3329.9.2013 22:33:26
Marek TrizuljakTa je krásná!21:3529.9.2013 21:35:51
La.MichaelaMarku,díky.20:5329.9.2013 20:53:10
Marek TrizuljakMichaelo, tento Váš příspěvek velice vítám14:2129.9.2013 14:21:47
La.MichaelaJe třeba být aktivní09:0629.9.2013 9:06:53
Marek TrizuljakRád znovu připomenu žánr svého blogu15:2528.9.2013 15:25:53
Marek TrizuljakPřeji krásný den13:1828.9.2013 13:18:28
Marta VlasakovaPar hodin tu byl klid.12:2428.9.2013 12:24:57
josef hejnaZajímavá blogerská studie.12:0628.9.2013 12:06:46
SvatavaMarku, zastavila jsem se taky,12:0428.9.2013 12:04:21
Marek TrizuljakOprava překlepu:11:4528.9.2013 11:45:29

Počet příspěvků: 24, poslední 2.10.2013 12:22:15 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
10,17 (VIP)

Seznam rubrik