Život mého otce nebyl obyčejný

úterý 15. říjen 2013 06:20

„Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.“
Lev Nikolajevič Tolstoj

 

Když má bloger bizarně znějící, nesnadno zaměnitelné příjmení a je navíc potomkem relativně známých osobností,  může se stát, že bude považován za tzv. "snadný terč". Využívám tímto právo reagovat na určité kritiky cílené na moji rodinu, které se zde objevily.

Nabízím doplnění obrazu (zejména o mém otci) o fotografie, vzpomínky a postřehy z toho, co znám zblízka, zevnitř rodiny, v níž jsem vyrostl. Příležitostí je vzpomímka 23. výročí otcova úmrtí ( †15. 10. 1990 ).

A_T_portret.jpgPortrét A. Trizuljaka z konce 70. let

 

K sochařské práci A. Trizuljaka
Alexander Trizuljak byl jedním z nejtalentovanějších sochařů své generace a patřil mezi významné československé umělce druhé poloviny 20. století. Rozsah jeho tvorby lze ve formátu blogu naznačit jen v hlavních obrysech. Zahrnuje množství žánrů a vrstev, od realistického směřování na počátku, přes postupné abstrahování ke konstruktivistickým objektům, až po vyzrálé shrnutí realistické figurální zkušenosti na závěr. Dílem se prolínají též lyrické motivy a umělecky přesvědčivá portrétní tvorba.

Portrét otce, 40. léta 
Portrét otce, 40. léta

Výrazná a osobitá je duchovně orientovaná linie, která provází celou uměleckou dráhu A.T., i když větší veřejné uplatnění nalezla až v posledních dvou desetiletích jeho života. Nesměla se dělat oficiálně, přesto se jí v té době věnovalo více autorů a zvláštností je, že režim nad tím jaksi zavíral oči. Tvůrci zpravidla nebyli stíháni. Jedno z možných nahlédnutí je v rozhovoru s mým bratrem, Klementem Trizuljakem pro SME. Mluví se tam například o skleněné plastice Vzkříšení z roku 1972 a v zajímavém kontrapunktu také o pomníku Vítězství na bratislavském Slavíně.

Vkříšení 
Skleněná plastika Vzkříšení, 1972  (fotografie A. Trizuljak ml.)

 

V 60. letech byl Alexander Trizuljak průkopníkem progresivních směrů moderního umění a stejně tak objevný byl ve využití nových sochařských materiálů. Díky postupnému uvolňování poměrů v 60. letech se A. Trizuljak mohl věnovat také organizátorské a zakladatelské činnosti (výstavy, umělecká symposia, kulturní instituce, mezinárodní akce). Jeho profesní dráha v základních datech popsaná např. zde.

nahled05.jpg

nahled06.jpgNáhledy listů z katalogu z výstavy k nedožitým 85. narozeninám, konstruktivistická díla ze 60. a 70. let

Trojice 
Trojice - Monumentální objekt u dálnice, u obce Lamač nedaleko Bratislavy, 1971


Česající se žena
Večer (Česají se žena), kámen, 80. léta.

 

Jak se žilo umělcům za komunistického režimu? Jaké to bylo v 50. a 60. letech, či později za "denormalizace"? Myslím, že by se o tom měla napsat pořádná studie, minimálně z pohledu historického, uměnovědného a sociologického.
Jak se žilo umělcům, kteří nebyli ve straně a byli věřící, to je ještě jedna zvláštní, specifická kategorie. Mezi nejznámějšími příklady bych mohl uvést češké herce jako Josef Kemr a Radovan Lukavský. Aniž bych však chtěl osobnosti z různých oborů mezi sebou navzájem jakkoliv srovnávat.

Umělec je v totalitním státě rukojmím, taková je základní situace. (Pominu pár výjimek těch, kdo se dali do služeb moci vědomě a naplno). Umělci mají bohužel stigma vidtelných, veřejně známých osobností a jejich práci režim dle vlastní libovůle využívá ke své propagaci. Občas je někdo vybrán a exemplárně drcen pro zastrašení a ostatním se plus-mínus dovoluje přežívat. Pokud mají dobrou profesionální erudici, dostanou práci. Jsou občas odměňováni, střídavě ponecháni na výsluní, ale přitom zároveň šikanováni jako tzv. "nepřátelská inteligence". Cukr a bič.
Podstatně horší to mají ti, kdo mají rodinné závazky. Týrání rodičů tím, že jsou postihovány jejich děti a postihování dětí za rodiče, je jevem mnohokrát popsaným a netýká se zdaleka je uměleckých rodin. Toho jsme si také užili do sytosti, ale nestěžuji si. V podstatě to bylo z určitého pohledu dobré, protože člověk si musel prošlapat vlastní cestu. Jedna věc je přesto velice vážná. Obzvláště pro mého otce byla režimní šikana jeho dětí velkým utrpením a jsem přesvědčen, že právě toto, spolu s dalšími ústrky a ponižováním, mu výrazně zkrátilo život.

Umění má v totalitní době velice důležitý význam. Je hájemstvím lidského ducha, prostorem vnitřní svobody. Proto je také oknem, jiným světem, kouskem volného prostoru. To všechno by si totalitní moc chtěla podmanit a mít nad tím kontrolu, ale umělecká tvorba se ze své podstaty takto zotročit nedá.
 

A_Trizuljak_detvan_BW.jpg A. Trizuljak s plastikou pastýře s fujarou "Detvan", kterou vytvořil přibližně v polovině 50. let

Detvan

 

Alexander Trizuljak završil umělecké studium (na AVU v Praze) v roce 1949 a celý jeho profesní život se odehrál za komunistického režimu. Jeho největší "vina" spočívá v tom, že měl výjimečné nadání a že u sochařského řemesla setrval. Zemřel uprostřed rozdělané práce, a tak se stalo, že mi připadl nečekaný úkol několik jeho prací dokončit. V něčem menším ještě také přímo dotvořit, ale většinou to znamenalo hlavně zorganizovat technické věci: odlití do bronzu, opracování kamenných bloků a sestavení díla do konečné podoby na místě určení. Nejsilnější z toho byl pro mne pomník F. M. Dostojevského, poslední otcovo portrétní dílo, které možná i on sám intuitivně vnímal jako symbolické shrnutí všeho, co zažil.

Zůstal ateliér naplněný doslova až po strop sochami a nesčetnými dalšími stopami tvůrčí aktivity. A také nekonečně hluboké šuplíky s fotografiemi, katalogy, kresbami, poznámkami, negativy, filmovými pásy. Filmy zpracovává jeden z vnuků A. T. , který je profesí dokumentarista. Při inventarizaci našel bratr před několika lety otcův deník, o němž absolutně nikdo nevěděl. 
Obraz o A. Trizuljakovi by nebyl úplný bez z zmínky o krásném a velkém celoživotním vztahu s manželkou, mojí matkou Evou Trizuljakovou (odkaz zde).

Portrét z r. 1990
V závěru života na jaře 1990, při práci na dokumentu o sakrální tvorbě
Bronzová socha Ukřižování, Námestovo

 

pomnik_tri_holokausty_studie
Studie k pomníku tří holocaustů 20. století, bronz 
Realizace plánovaná na počátek 90. let se už bohužel nestihla.

 

Život mého otce byl neobyčejný a nebyl jednoduchý. Odvaha, velkorysost a nechtěná, nehledaná dobrodružnost mu určitě nechyběla. Byl naplněný, měl v sobě velikost, přišly i radosti a umělecké úspěchy. Není však mým cílem stavět slavobrány, protože život každého je složený ze světel a stínů. Otec je už řadu let na věčnosti. Definitivně se měří tam, ne tady.

 

Marek Trizuljak

Štěpán Husák12.6.2015: jen zápis v knize návštěv03:1012.6.2015 3:10:06
Marek TrizuljakNa závěr diskuse10:1621.10.2013 10:16:25
La.MichaelaDěkuji panu Klementu Trizuljakovi za další08:4120.10.2013 8:41:43
Klement TrizuljakPan Kanka, myslel som ineho kadrovaka, nie Vas...22:2819.10.2013 22:28:05
Marek Trizuljakmatko,14:4919.10.2013 14:49:51
A.Kaňkaposlední13:4919.10.2013 13:49:44
Marek TrizuljakMáte pravdu, pane A.Kaňka12:2719.10.2013 12:27:34
Klement TrizuljakPre p.Kanku - problem je "kadrovactvo"11:4819.10.2013 11:48:41
A.Kaňkauznávám,11:2119.10.2013 11:21:32
Marek TrizuljakDobré ráno, pane A.Kaňka, velice děkuji za názor10:2119.10.2013 10:21:43
bosorkaPane Trizuljaku,08:5019.10.2013 8:50:04
A.Kaňkaad M.T. a Lída V.: přátelé a nepřátelé08:3619.10.2013 8:36:38
Marek TrizuljakTo se Vám velice omlouvám, bosorko,23:5818.10.2013 23:58:21
Lída V.Marku, diskuze pod Tvým článkem23:4518.10.2013 23:45:13
bosorkaKdybych nebyla23:2518.10.2013 23:25:36
matkaAle no tak, Jirko B.,20:2318.10.2013 20:23:18
La.MichaelaJan Werich byl velký šlechetný muž.20:0018.10.2013 20:00:55
Marek TrizuljakHlásím stoprvní příspěvek19:5018.10.2013 19:50:01

Počet příspěvků: 121, poslední 12.6.2015 3:10:06 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
9,80 (VIP)

Seznam rubrik