Příběhy... Autentické příběhy

úterý 17. prosinec 2013 21:15

O lidech, kteří odešli do zahraničí v důsledku "akce Asanace", či o těch, pro které se život v naší zemi za denormalizace stal neúnosným. A snad i o dalšch, úplně jiných.

Seděl kdesi ve Vídni u kašny... Prázdno. Bod nula. Nevěděl, kam jít. Výtvarník, který podepsal Chartu, pak byl donucen k emigraci, pobyl jakousi dobu v táboře a nakonec byl "vypuštěn", aby zkusil začít nanovo. Nějak se stalo, že se s ním dal do řeči student, který šel kolem. Když pochopil situaci, řekl: "Poslyš, přijeď do naší obce, můj otec je starosta, určitě pomůže."
Za pomoci starosty našel malý domek a úvěr na rozjetí výtvarné dílny. Během několika let se stal úspěšným a oblíbeným obyvatelem malé vesničky v těsném sousedství československých hranic. Když se mi podařilo navštívit jej po letech, už ve svobodných poměrech, vyprávěl o všem se stále silnou emocí. Podivuhodnost celého příběhu je také v tom, že nový domov našel asi 20 kilometrů od své rodné obce, jen na druhé straně čáry.

____________________________________________________________________________________

V 80. letech usiloval o emigraci z rodinných důvodů. Byla mu umožněna s tím, že podepsal jistý závazek. Život měl i předtím hodně dramatický, ale ty nejhlubší osobní důvody, proč k závazku došlo, neznám. Po roce 1989 se složitě a na etapy vracel domů. Napsal do novin omluvu a z toho, co vím o jeho veřejné činosti, mohu potvrdit, že dělá řadu dobrých, pozitivních věcí. Občas se potkáme, ale v životě by mne nenapadlo mu něco z jeho minulosti vyčítat. Dost na tom, že to pravidelně dělávali jiní.

____________________________________________________________________________________

Stál v mrazivé noci na peronu s manželkou, malého syna držel v náručí. Měli jeden kufr s osobními věcmi, jinak nic jiného. K vlaku je doprovázela podivná, chladně se chovající suita. Museli nasednout a jet do neznáma s jakýmsi papírem v ruce. Byl s rodinou vyhnán z Polska kvůli aktivní účasti v hnutí Solidarita. Taky "asanace" svého druhu. Dostal se do Kanady, kde se mu podařilo dokončit studia dějin umění a později se stal ředitelem galerie. Seznámil jsem se ním v roce 2008 v Calgary, kam jsem doprovázel jednu výstavu současné tvorby z ČR.

Roots and Sensibility, Calgary, 2008
Mluvili jsme o mnohém, vyprávěl také o svém vyhnání a životě v Kanadě. Spřátelili jsme se a potom jsme se potkali i později, při jeho pravidelných cestách do Polska. Velice mne těšilo vidět, s jakou vstřícností ho doma přijímají a kolik má ve své domovině přátel - a to i v končinách vzdálených od místa, odkud pocházel.

____________________________________________________________________________________

Jejich syn měl vzácné onemocnění, na které v Československu na počátku 80. let nebyla terapie, zatímco za hranicemi prý už byla dostupná. Prognóza nemoci nebyla dobrá, a tak se po marné snaze dobrat se léčby rozhodli pro emigraci jako poslední zoufalý krok. Nakonec se za dobrodružných okolností dostali přes Jugoslávii do Itálie, symbolicky v noci před začínajícími vánočními svátky. Byli pak v táboře, kde často někdo hledal lidi na brigádnickou práci. Když sháněli instalatéra, táta z našeho vyprávění se přihlásil. Byl výtvarník, v životě nic takového nedělal, ale říkal si, že se aspoň podívá, co mají za nářadí a materiál a zkusí to. Rychle se rozkoukal, zručnost mu nechyběla, a tak se zakrátko stal vyhledávaným mistrem (idraulico). Jakmile se naskytla možnost, rozhodli se odjet do Kanady, kde se usadili natrvalo a našli také úspěšnou léčbu pro syna.

____________________________________________________________________________________

Rodina, v níž tuším oba manželé podepsali Chartu. Záhy byli "asanováni" a dostali se do Rakouska (tehdy měli ještě malé děti). Známe se od dávných dob. Nepamatuji si podrobně všechny okolnosti, jen mi utkvělo několik humorně laděných historek, které později kamarád vyprávěl. Bezprostředně po příjezdu byl u obligátního pohovoru. Své sehrál stres a přestože německy trochu uměl, tak na otázku "kdy jste přijeli?" odpověděl "zítra" namísto "včera". Nastal řev, že tady si nikdo švejkárny dělat nebude a vyrazili ho za dveře. Pak byl znovu pozván dovnitř, vše se vysvětlilo, omluvil se a dál věci už šly obvyklou cestou. Usadil se s rodinou nadlouho ve Vídni.

 

____________________________________________________________________________________

Osoby jsou skutečné a skutečné jsou i jejich osudy. Ve zkratce jsem zapsal jen několik příběhů z řady dalších podobných, které znám.
Svým textem reaguji na článek Silvie Watson Asanace. Asyl. Austria., který mne velice zaujal.

 

Marek Trizuljak

Poslední články autora

Marek TrizuljakLído, dobrý večer18:5022.12.2013 18:50:44
Lída V.Marku, také přeji vše dobré!13:0422.12.2013 13:04:36
Marek TrizuljakHra na přetahovanou?11:5922.12.2013 11:59:56
Marek TrizuljakDobrý den, znovu prosím,10:0322.12.2013 10:03:58
Josef, taky KPHezké vánoce slušným11:4721.12.2013 11:47:47
Marek TrizuljakProsím, budiž mi dovoleno08:3521.12.2013 8:35:24
Lída V.To je radost,00:2821.12.2013 0:28:38
Anča ParaplíčkoVlášková,23:4520.12.2013 23:45:18
Lída V.JAPe, nesuďte podle sebe!23:4320.12.2013 23:43:46
Lída V.Cenzura???23:2120.12.2013 23:21:07
JAPZuzko, vám se neprotiví cenzura?22:5720.12.2013 22:57:55
ZuzkaRE: Proč mažete moje příspěvky?22:3620.12.2013 22:36:27
ZipZlá doba,20:1620.12.2013 20:16:08
Já syr araratPokrytectví16:3720.12.2013 16:37:36
Marek TrizuljakVašku, vystihl jste to přesně11:0920.12.2013 11:09:22
Vašek VašákS podobnými lidmi,09:0420.12.2013 9:04:36
sestra BoromejkaHluboká vnitřně pravdivá moudrost, amen10:4819.12.2013 10:48:03
Marek TrizuljakPetře, velice děkuji10:3719.12.2013 10:37:32

Počet příspěvků: 33, poslední 22.12.2013 18:50:44 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
11,68 (VIP)

Seznam rubrik