Nejsem Charlie, jsem člověk

úterý 20. leden 2015 12:11

Ale jako člověk jsem také Charlie. Zamýšlím se nad tím, kdo vraždí klauny a šprýmaře. K čemu to směřuje. Svět, v němž se člověk bude bát zažertovat, je strašlivě smutný. Totalitně smutný. Maskované tváře vrahů jsou více než výmluvné. Jsou to lidé, kteří zapírají svoji identitu, lidé bez tváře. Vnucuje se pocit, že jde o bytosti, které nemají nic společného se životem, s jakoukoliv kulturou, natož vírou.

S nějakým rychlým, horkokrevným vyjádřením jsem nespěchal. Tohle chce svůj čas. Je třeba důkladně uvažovat nad tím, co se děje, nad příčinami i možnými důsledky.

Ve vlastní podstatě skutku (chladné, plánovité vraždění bez známky citu) jsou si mnohé situace podobné, i když mají z vnějškového pohledu rozdílné motivace a příčiny. Ve skutečnosti není žádný podstatný rozdíl mezi střeleckým amokem Anderse Breivika, vražděním těch, kdo vyjádří nevoli nad řáděním pašerácké mafie v mexickém pohraničí, terorem v redakci humoristického časopisu, bombou na nádraží, sestřelením civilního letadla, či raketovým útokem na autobus s obyčejnými lidmi. Anebo, když se vrátíme kus zpátky do historie, popravou madridských povstalců na počátku 19. století. Viz připojená reprodukce známého Goyova obrazu.

Poprava vzbouřenců 3. května 1808
Francisco Goya: Poprava vzbouřenců 3. května 1808 (galerie Prado, Madrid)
zdroj reprodukce: http://www.artmuseum.cz/resources/works/goya_40.jpg

Pokaždé, když zahlédnu tento obraz, znovu mě zarazí jeho poselství. Popravčí četa ztělesňuje odlidštěnou smrtící mašinerii. Vojáci nemají tváře a působí jako shluk strojových figurin nořících se do temnoty. Symbolika světla a gesto popravovaného muže (který svými rozepjatými pažemi a náklonem hlavy připomíná Krista na kříži) je jasnou narážkou na křesťanskou ikonografii. Smysl, který malíř svému obrazu vdechl, je nadčasový. S vědomím, co následovalo v evropské historii, až po 20. století se dvěma světovými válkami, holocaustem a komunistickými gulagy, se pocit nadčasovosti Goyova obrazu ještě posiluje.

Hodný odsouzení je každý teror, ať už si bere za záminku prosazování, "idejí", či "nového řádu", nebo se odvolává na kterékoliv náboženství. Vědomá, cílená volba vraždění a teroru nemá nic společného s vírou, naopak signalizuje její totální absenci.
S každým činem teroru dostává na frak lidskost. A jedinou možnou odpovědí je posilování lidskosti. V tomto směru jsem optimista. Obrovskou katastrofu lidskosti, myslím tím zejména události I. a II. světové války, holocaust, nacistické a komunistické pokusy vymazat z tváře země celé národy, či kulturní, náboženské a názorové skupiny, už tento svět zažil. A vzchopil se. Věřím proto, že se vzchopí i tentokrát, tváří v tvář novým hrozbám nenávisti a nesnášenlivosti.

_________________________________________________________________________________
Poznámka na závěr: Tímto blogem jsem řekl pomyslné "A" k současné situaci, tedy svůj postoj k násilí a teroru. Pomyslným "B", které je rovněž třeba vyslovit, je vztah mezi svobodou a zodpovědností. Nezodpovědné používání svobody naprosto logicky vede k jejímu ohrožení. Proto jsem uvítal vyjádření Tomáše Halíka a podobně blízká je mi také úvaha Evžena Navrátila (oba texty jsou k nalezení v odkazech níže, viz Související články/linky)

Marek Trizuljak

Související články


Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
10,20 (VIP)

Seznam rubrik