Nekorektní porážka politické korektnosti (?)

pondělí 14. listopad 2016 09:24

Anebo jinak: co jsme v amerických prezidentských volbách až tak strašně osudově vyhráli či prohráli? Není to náhodou tak, že je nám vnucován falešný mediální obraz jakési terminální "apokalyptické bitvy"?

 

"Naštěstí nevyhrála Hillary, naneštěstí vyhrál Trump. No a co?" (komentář sochaře a skláře Z.L.)

hillary_trump.jpg

Otázkou je, proč se do závěrečného kola podobných soubojů dostávají figury, které jsou pro velké množství lidí nepřijatelné. A proč se společnost kolem nich tak polarizuje. Začíná to být fenomén.
Politici selhávají v povinnosti pravdivě pojmenovat věci a tím je ztížena cesta k jejich řešení. Pozornost je odvrácena k cirkusu. Tématem se stává souboj, komentují se výkřiky, fauly, excesy, vášnivě se odhalují chyby protivníka. Diskuse je vedená k osobě a ne k věci. Volič, který není zvyklý (z mnoha důvodů také nemá čas) sledovat chod veřejných věcí denně, vyhodnocovat informace a tříbit si názor, je cirkusem volební kampaně zmatený a může se stát, že se až těsně před volbami rozhodne intuitivně: "Hodím to Trumpovi / hodím to Hillary".
Zdá se, že v samotných demokratických mechanizmech a v jejich konkrétním uchopení je něco špatně. A možná je také něco špatně v úrovni demokratického vědomí lidí - členů politických stran a voličů.

 

1/ K roli médií
S odstupem několika dnů se mi lépe popisuje celá ta šaráda, která se tolik podobá atmosféře živené kolem brexitu. Uměle stupňované napětí. Podsouvání představy, že se jedná o střet na život a na smrt. Hra s emocemi a vášněmi... Opakuje se prvoplánové klišé, které navenek vypadá působivě: Do poslední chvíle voleb to musí být 50 : 50, jinak by tzv. "dobře prodejný příběh" nefungoval.
Tematizuje se souboj jako takový - na úkor obsahů, o které jde především. Vzápětí, jakmile jsou hlasy sečteny a potvrdí se rozdělení společnosti prakticky půl napůl, oznámí média strašlivou porážku jedné strany a obrovské vítězství strany druhé. Je to bombastická lež a je velmi škodlivá. Zvěst, že polovina společnosti byla údajně "na hlavu poražena", zvyšuje frustraci a sráží demokratickou kulturu. Média tím (snad nevědomě) odvádějí nepěknou práci, na jejímž konci je deformovaný obraz demokratické společnosti. Smyslem demokracie není válka uvnitř společnosti, natož hysterie "katastrofálních porážek" a "drtivých vítězství". Demokratické volby jsou soutěží myšlenek a koncepcí správy věcí veřejných. Skutečným vítězem nebo poraženým je země, v níž se volby konají. Když je v důsledku agresivní kampaně společnost rozdělená na vzájemně nevražící tábory, je to prohra všech. A také hra s ohněm.
Ohrožením demokracie se může stát právě chování médií, jemuž sekunduje neschopnost lidí být vůči tomuto druhu manipulace imunní. Četl jsem někde názor, že v amerických prezidentských volbách prohrála mediální manipulace. To také není pravda. Možná nevyšla jedna sázka (přehnaná podpora Clintonové). Ale jako celek média vyhrála na celé čáře tím, že veřejnosti vnutila představu jakéhosi "fatálního souboje Dobra a Zla".

 

2/ Tváře populizmu.
- První z nich slibuje ráj na zemi rychle a snadno, v kombinaci s brnkáním na strunu národní hrdosti: "Výrazně snížíme daně a zároveň v naší skvělé zemi vybudujeme mnohem víc všeho, od silnic až po školy, atd." (Čím méně peněz ve státní kase, tím větší budování, že ano) "Jsme úžasný národ, naše země pokvete. Budeme znovu velcí a ohromní." (Ách, jak dobře se tohle poslouchá)

Noviny, 14. srpna 2015Donald Trump se evidentně těšil zájmu tisku už v roce 2015 (Chorvatsko, 14. srpna 2015)

- Druhým populizmem je svádění k násilné cestě. Okázalé hulvátství kupodivu imponuje mnoha lidem, má v sobě zvláštní schopnost fascinovat. Souběžně startují mechanizmy strachu, které závažným způsobem ovlivňují klima ve společnosti a svobodu rozhodování.
Populisticky vedené kampaně apelují na temnější stránky člověka, násilné sklony, frustrace a obavy, které ve společnosti latentně existují. Za běžných okolností umíme některá svá vnitřní hnutí maskovat a držet na uzdě, protože víme, že bychom se v normálním kultivovaném prostředí znemožnili. Pokud však někdo násilným sklonům veřejně nadbíhá, aniž by se dostavila sankce, dojde ke ztrátě zábran. Objeví se zlověstné překlopení základní situace: Ti, kdo volají po dodržování norem kultivovaného, nenásilného soužití, jsou zesměšňováni a hanobeni. Později také fyzicky napadáni... Narůstají křídla lidem s brutální letorou a ostatní podléhají zastrašení, protože společnost jim už víc neskýtá dostatečnou ochranu. (Ale tohle přeci dobře známe z minulosti, přesně takové symptomy měl nástup nacizmu k moci!)
Propojení dvou výše popsaných druhů populizmu je téměř "stoprocentně zaručeným" výtahem k moci. Historické příklady bohužel ukazují, o jak zlou a nebezpečnou hru se jedná.

....................................................................................................................................................

"Není těžké rozeštvat lidi. Stačí pár lží a jejich halasné vytrubování". (komentář studentky z Bosny k přetrvávající situaci v její zemi, kde myšlení lidí ovládají tři nacionalistické strany, které stále přiživují zášť, rozdělení a odcizení mezi třemi etnickými a kulturními komunitami)
Dodal bych, že druhou stranou mince, o níž je určitě třeba mluvit, jsme my jako občané, naše politické a společenské vědomí. Kde se bere tolik ochoty naslouchat řeči populistů? Málokdo si uvědomí, že populista spíše předstírá, že umí problémy řešit. Příliš snadno slibuje rychlé řešení věcí objektivně velmi těžkých a složitých, které potřebují spoustu času, trpělivosti a cílevědomého úsilí.
....................................................................................................................................................


3/ Kořeny a hodnoty západní civilizace
(o jejichž obraně se dnes často mluví). Patří k nim židovská a křesťanská duchovní kultura s dávnou, hlubokou tradicí. Zároveň je tu antický svět: řecká demokracie, umění, filozofie a stejně tak římské pojetí práva a systém správy veřejných věcí.
Ve Starém Zákoně (a také v antickém světě) najdeme jeden princip, který má trvalou platnost. Ani demokracie se bez něj neobejde: "Nepřikloníš se k většině v páchání ohavnosti." Či mírněji: "Nepřikloníš se k většině v nespravedlivé věci" (popisuji princip, necituji doslovně, ale podstata sdělení je dodržena). Pro případ, že by někoho dráždilo slovo "ohavnost", uvedu příklad nacizmu, který nesporně ohavností byl. Skutečnost, že se nacizmus dostal k moci, měl masovou podporu a našel dostatek vykonavatelů veškerých zvěrstev, ukazuje na platnost varování "nepřiklánět se k ohavnosti".

 

4/ Byla (brexitem a Trumpem) poražena politická korektnost?
Tento text rozhodně není obhajobou "politické korektnosti" v pokrouceném pojetí, které vědomě zakrývá podstatu problémů a tím fakticky brání jejich řešení. Taková údajná "korektnost" (jednoduše lež) ať je klidně rozprášena. Kritizovat a vyvrátit by se měly zvrácené eufemizmy, které nemají nic společného s pojmem politické korektnosti a jsou jen zaobalenou formou lhaní, jímž se zakrývá zločin. Například, když se namísto slov "cynická, obecně demoralizující krádež" použije výraz "vyvádění peněz".

Domnívám se, že politická korektnost je v určitém smyslu nadbytečným pojmem. Ve skutečnosti by bohatě stačilo mluvit o kultuře vztahu, úctě a ohleduplnosti, jejíž kořen je velice blízký židovsko-křesťanské duchovní tradici. Jde o nekonečnou hodnotu každého jedince a principiální rovnost mezi lidmi.
Je nezbytné umět pojmenovat věci pravdivě, avšak způsobem, který neuráží lidskou důstojnost. V tomto pojetí považuji "politickou korektnost" za dobrou a správnou.
Politická korektnost (předem dezinterpretovaná a očerněná) bývá u nás divuplně spojována se "sluníčkáři a havlisty". Ovšem, když už je řeč o "havlizmu či havlistech": Václav Havel se nevyhýbal ostře vyhraněnému pojmenování věcí. Vzpomenu jeho známý projev v Rudolfinu r. 1997, který neměl ani stopu takzvané "politické korektnosti", byl naopak rázný a jednoznačný ve vystižení stavu společnosti.



5/ Tak, kdo vlastně vyhrál či prohrál, nebo co bylo poraženo?
Zajímavě k této věci diskutuje Madeleine Albrightová odkaz zde. Na tomto místě ale nechci její názory propagovat jako "jedině správné", o to mi nejde. Zaujala mě otázka, zda jsme svědky zlomové proměny civilizačního paradigmatu. Osobně se domnívám, že ano, civilizační paradigma se skutečně mění a je třeba té proměně porozumět. Také mě zaujal závěr rozhovoru, upozorňující na potřebu, aby se Evropa sebrala a uměla být sama dostatečně silná a pevná. S tím naprosto souhlasím.

Mohlo by se zdát, že dostává na frak demokratická politická kultura. Nemyslím si, že by to byla tak úplně pravda. Příklad dává Barack Obama, který projevil obdivuhodnou lidskou úroveň, velkorysost a demokratickou kulturu při prvním setkání se zvoleným prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě. "Učiním vše proto, aby můj nástupce byl ve svém úřadě úspěšný".

 

..........................................................................................................................

V žádném případě nesmíme podcenit známá rizika a celou řadu vážných otázek kolem postavy Donalda Trumpa. Jeden z varovných aspektů je zmíněn zde. Ale přesto všechno teď není chvíle na nějaká temná proroctví o "definitivní zkáze". Ani na drtivé zklamání, jakoby bylo už předem prohráno všechno. Fatalizmus by byl tou nejhorší věcí. Určité trendy vidět jsou, ale právě proto je třeba pokojně a konkrétně konat.

 

"Smysl proroctví je ve výpovědi o tom, že existuje něco pravdivějšího, krásnějšího, většího, že existuje větší dobro, k němuž jsme všichni voláni" (píše papež František na svém twitterovém profilu)

 

 

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Marek Trizuljak

Úvahy a postřehy o současné společnosti, vesele i vážně. Hledání nečekaných souvislostí. Povídání o kultuře. Fotografie. Zejména fotoblogy jsou k nalezení také na adrese: http://trizuljak.blog.idnes.cz/

Výtvarný umělec zabývající se spoustou dalších zbytečností. Přípravou domácích a mezinárodních uměleckých projektů, fotografováním, psaním. Ale hlavně katastroficky beznadějný sluníčkář. Diletantský, naivní Medvídek Pú, který do všeho kafrá a ničemu nerozumí. Jinými slovy: Říká šéf bandy gaunerů mladému hrdinovi: "Od začátku jste mi byl podezřelý. Vám cosi dobrého přímo kouká z očí!" (citát z dobrodružného filmu)

REPUTACE AUTORA:
10,20 (VIP)

Seznam rubrik